Kdo jsme?

Povedlo se nám strávit s dětmi několik příjemných dnů – když je sluníčko a venku je příjemně, jsme venku a užíváme si přicházející jaro. Když nám pršelo, děti tvořily jako divé a krásně jsme si to uvnitř zase vyzdobily. Ale i přes déšť jsme vytáhly pláštěnky a holínky a vždy jsme se vypravily alespoň na kratší procházku najít nějaké kaluže, do kterých děti rády skáčou.

Na tento týden a další jsme si daly hlavní záměr pracovat na trpělivosti dětí. Jak se nám teď v posledních týdnech střídají děti po delších nemocech doma, objevil se nám ve skupince takový nešvar, že děti potřebují něco a hned. Tak společně opět trénujeme trpělivost a vzájemné poslouchání/nas­louchání. Co se týče trpělivosti před našim společným stolováním, nemají děti problém počkat, to jde krásně. Největší výzvy nastávají ve volném čase – při příchodu do skupinky a po spinkání. Děti máme ale úžasné a tak už ví, že je třeba dodělat jednu činnost, popřípadě uklidit s čím si už nehrajeme a pak se můžeme věnovat něčemu jinému. Je krásné pozorovat, jak děti společně mezi sebou komunikují – učíme se s dětmi vyjadřovat svoje pocity a potřeby – pokud si někdo chce něco stavět sám, umí to ostatním pěkně říct, to i v případě, že si s někým chce společně něco stavět, tak se umí kamaráda zeptat, jestli může. S dětmi jsme se to snažily dělat už předtím, ale dáváme tomu zase trochu větší význam stále ještě pod zážitky a inspirací ze sobotního semináře.

V pondělí jsem neodolala pokušení a s dětmi jsme se vydaly zkusit objevit novou kratší cestu k letohrádku Hvězda. Jak je teď les bez listí, člověk objevuje nové cesty. Naše výprava měla velký úspěch a děti to krásně ušly. Následující tři dny jsme se pak vracely na jedno a to samé rozcestí a děti si tam krásně vyhrály. Podařilo se nám nasbírat i velké šnečí ulity, které pomalujeme a budou nám sloužit jako korále k Moraně.

Z výtvarných činností jsme se pak věnovaly dodělávání sněženkových průsvitů, průsvitů ptáčků malovaných za pomocí voskových bločků. Dětem se to moc líbilo. Vytvořily jsme si společně i jedno hnízdo vytvořené za pomocí provázku, lepidla a nafukovacího balónku. Je to rozpracovaný projekt, na kterém budeme s dětmi pracovat dále.

Vyzkoušely jme s dětmi i nějaké hry inspirované z posledního workshopu. Především hraní popletené pohádky o Červené Karkulce. Helenka z domu donesla vlastní loutky, s kterými dětem čas od času přehráváme klasické pohádky, a ony sedí jako pěny :-), dále děti na procházce hádaly, co kde je, a podle pantomimy, jak se kdo cítí.

Bavíme se s AI o adaptaci dětí v dětských skupinách.

O tom, jak je to doopravdy, píše naše chůva Terezka tady

A jak prožívají adaptaci děti, které k nám chodí od září, píše chůva Hanka tady

Přečtěte si, co píše Chatbot:

Lidská adaptabilita je velice úžasná vlastnost. Dokážeme se přizpůsobit novým situacím, prostředí, lidem i vztahům. Adaptací však ve svém životě procházíme nejenom my dospělí, ale i naše děti. Zejména přechod do dětských skupin přináší nová významná setkání, změnu dynamiky a neznámé prostředí.

Adaptace dětí v dětských skupinách je proces, který vyžaduje nejenom od dětí, ale i od jejich rodičů a pedagogů pozornost, trpělivost a porozumění. Každé dítě je jedinečné a adaptuje se svým vlastním způsobem. Některé děti se rychle přizpůsobí novému prostředí, jiné potřebují více času a podpory.

Vstup do dětské skupiny pro mnoho dětí znamená velkou změnu v životě. Odcházejí od rodičů, se kterými jsou zvyklé trávit většinu času, a vejdou do prostředí s dalšími dětmi a novými lidmi. To může být pro ně emocionálně náročné a způsobovat různé pocity – strach, smutek, úzkost, nejistotu. Je důležité jim poskytnout pocit bezpečí a jistoty, aby se dokázaly postupně adaptovat na novou skutečnost.

Rodiče hrají klíčovou roli v adaptaci dětí v dětských skupinách. Je důležité, aby se rodiče o adaptační proces zajímali, byli připraveni na případné obtíže svého dítěte a poskytovali mu oporu a porozumění. Rodiče by měli být také v kontaktu s pečujícími a společně s nimi spolupracovat na adaptaci dítěte. Informace o dítěti, jeho zájmech, potřebách a připomínky mohou být pro pedagogy cennými informacemi, které jim pomohou lépe pochopit jedinečnost každého dítěte.

Pedagogové v dětských skupinách mají také velkou odpovědnost v procesu adaptace. Své děti by měli podporovat, povzbuzovat a vytvářet pro ně příjemné prostředí. Dětská skupina by měla být místem, kde se dítě cítí vítáno, akceptováno a bezpečně. Je důležité, aby se děti postupně seznamovaly s novými dětmi a uvědomovaly si, že jsou v tomto prostředí součástí komunity.

Adaptace dětí v dětských skupinách je proces, který vyžaduje trpělivost, pochopení a citlivost. Je to doba, kdy se děti učí novým dovednostem – například sebeobsluze, řešení konfliktů a spolupráci. S postupem času se dětem stává dětská skupina místem, které je plné her, zážitků a vzájemného podporování. Adaptace je přirozenou součástí života každého dítěte, která ho připravuje na další výzvy a etapy jeho růstu.