Kdo jsme?

Ve čtvrtek vyvrcholily naše přípravy vztahující se ke svátku sv. Martina. Plášť už jsme měli hotový z minula, poslední perníkové podkovy jsme dozdobili dnes, a protože nám venku žádný sníh nenapadl, přinesla Hanka mouku, do které děti malovaly prstíky. Tedy nejdřív malovaly, zkoušely podkovu, pak něco jako husí stopy, pak začaly zkoušet písmenka a nakonec Vojta s Oldou „stavěli hromady“ a zkusili i sněhuláka. Bylo to úžasné, i když potom holčičky vypadaly trochu jako pekařky a kluci jako mlynáři (nebo naopak? ;-) ). Bohužel si dopoledne vůbec neužil Adam, přišel po nemoci a celou dobu proplakal. Byl to tedy velmi silný pláč, neutišil se ani v náruči, nepomohly oblíbené písničky, jen u jídla chvilku nebrečel, ale jakmile dojedl (a on jí velmi rychle), spustil znova, děti si až zacpávaly uši. Zkoušely jsme kontaktovat rodiče, aby se Adam netrápil, ale bohužel jsme se nedovolaly…

Odpoledne jsme přivítali účastníky našeho „lampionového průvodu“, tedy procházky po stopách sv. Martina. Účast nebyla tak hojná, jako v minulých letech, ale přišlo 6 dětí s rodiči, což je docela pěkné číslo. Bylo to moc fajn, kromě povídání o Martinovi jsme si stačili i jen tak popovídat, vidět se z trochu jiného pohledu a Hanka s Kamilou navíc mohly být se „svými“ dětmi… Letos jsme vybraly cestu k řece a vybraly jsme dobře, cesta vede klidnějšími místy, kde děti mohly volněji chodit (běhat), nepletli jsme se nikomu do cesty ani pod nohy, prostě paráda. Jako ano, cestou jsme řešili menší potíže s některými lampiony, ale měli jsme dost náhradních světýlek, takže všechno nakonec dobře dopadlo. U Berounky jsme zakotvili na lavičce a tam jsme se podělili o perník od Martina a rozprostřeli ze skupiny rozdělený plášť, který jsme si orazítkovali různými listy a razítky podkov. Strávili jsme společně asi hodinu a pak se začali pomaličku rozcházet. Už teď se ale těšíme na další společné setkání, tentokrát vánoční ;-).

Bavíme se s AI o adaptaci dětí v dětských skupinách.

O tom, jak je to doopravdy, píše naše chůva Terezka tady

A jak prožívají adaptaci děti, které k nám chodí od září, píše chůva Hanka tady

Přečtěte si, co píše Chatbot:

Lidská adaptabilita je velice úžasná vlastnost. Dokážeme se přizpůsobit novým situacím, prostředí, lidem i vztahům. Adaptací však ve svém životě procházíme nejenom my dospělí, ale i naše děti. Zejména přechod do dětských skupin přináší nová významná setkání, změnu dynamiky a neznámé prostředí.

Adaptace dětí v dětských skupinách je proces, který vyžaduje nejenom od dětí, ale i od jejich rodičů a pedagogů pozornost, trpělivost a porozumění. Každé dítě je jedinečné a adaptuje se svým vlastním způsobem. Některé děti se rychle přizpůsobí novému prostředí, jiné potřebují více času a podpory.

Vstup do dětské skupiny pro mnoho dětí znamená velkou změnu v životě. Odcházejí od rodičů, se kterými jsou zvyklé trávit většinu času, a vejdou do prostředí s dalšími dětmi a novými lidmi. To může být pro ně emocionálně náročné a způsobovat různé pocity – strach, smutek, úzkost, nejistotu. Je důležité jim poskytnout pocit bezpečí a jistoty, aby se dokázaly postupně adaptovat na novou skutečnost.

Rodiče hrají klíčovou roli v adaptaci dětí v dětských skupinách. Je důležité, aby se rodiče o adaptační proces zajímali, byli připraveni na případné obtíže svého dítěte a poskytovali mu oporu a porozumění. Rodiče by měli být také v kontaktu s pečujícími a společně s nimi spolupracovat na adaptaci dítěte. Informace o dítěti, jeho zájmech, potřebách a připomínky mohou být pro pedagogy cennými informacemi, které jim pomohou lépe pochopit jedinečnost každého dítěte.

Pedagogové v dětských skupinách mají také velkou odpovědnost v procesu adaptace. Své děti by měli podporovat, povzbuzovat a vytvářet pro ně příjemné prostředí. Dětská skupina by měla být místem, kde se dítě cítí vítáno, akceptováno a bezpečně. Je důležité, aby se děti postupně seznamovaly s novými dětmi a uvědomovaly si, že jsou v tomto prostředí součástí komunity.

Adaptace dětí v dětských skupinách je proces, který vyžaduje trpělivost, pochopení a citlivost. Je to doba, kdy se děti učí novým dovednostem – například sebeobsluze, řešení konfliktů a spolupráci. S postupem času se dětem stává dětská skupina místem, které je plné her, zážitků a vzájemného podporování. Adaptace je přirozenou součástí života každého dítěte, která ho připravuje na další výzvy a etapy jeho růstu.